Země je mým tělem, voda krví mou, vzduch je mým dechem a oheň silou mou.
Brumle, neboli ústní harfa, grumle, v Rusku pak khomus, je prastarý nástroj tradiční jak v Evropě tak v Asii. V našich zemích jsou první doklady o užívání brumle z 10. století a jsou známé také nějaké archeologické vykopávky. V dnešní době je brumlová tradice živá zjeména na Podkarpatské Rusi, v Rusku, Mongolsku a na Sibiři, kde je tento nástroj používán místními šamany společně s bubnem. Dále v Jihovýchodní Asii. Nástroj se vloží do úst na rty nebo na zuby (podle druhu brumle), rytmicky se drnká do kovového jazýčku a tvarováním ústní dutiny a dechem se moduluje tón. Je to nástroj alikvótní, tzn. že stejně jako třeba didgeridoo má základní výšku tónu a hraje se zejména rytmicky s modulací alikvótních tónů.